Temný obzor

Marek Řezanka

Máme po parlamentních volbách, a i když zatím není stanovena nová vláda, jedno je jisté: Bez účasti posledních reliktů levice (více méně jen na papíře) bude tvrdě pravicová a asociální. Navíc vychází z receptů, jež v minulosti za mnohem příznivější celosvětové situace, než jaká panuje dnes, selhaly. „Modrá šance“ se neosvědčila. Vlády ODS končily předčasnými volbami a navýsost rozdělenou a zbídačenou společností.

 Dnes nás má vláda ODS a dalších pravicových stran včetně TOP09 spasit?

 Hlavně si uvědomme, že tu nebude žádná opozice, která by ji mohla aspoň korigovat.

 Nemusíme být mysliteli, abychom viděli, kam se řítíme. Kam se řítí USA i celá Evropa. A že potřebujeme silnou sociální síť, a ne „slabý stát“, který je typickou mantrou ODS, TOP09 i STANu.

 Ocituji zde nyní sám sebe, a to část své stati z 27. 11. 2017: „Dospěl jsem do bodu, kdy jakýkoli smysluplný náznak funkční alternativy nenacházím. Poslední parlamentní volby naznačily, že je tu maximálně 9 politických subjektů, které si to budou rozdávat o Sněmovnu s tím, že levice se nám zcela vytratila. Hra na levici už neprojde u voličů ani ČSSD, ale ani KSČM. Tyto strany mohou velmi brzy skončit v pověstném „propadlišti dějin“. 

Budeme tak svědky pouze šarvátek na pravici, kde na jedné straně máme A. Babiše a jeho ANO – a na straně druhé tzv. Demokratický blok – tedy stokrát provařené politiky typu M. Kalouska, P. Fialy (s M. Topolánkem v zádech) či P. Gazdíka. Mezi tím pak budou oscilovat SPD a Piráti, kdy oba tyto subjekty budou tendovat spíše k onomu „Demokratickému bloku“.

Když sám nespatřuji světlo na konci pomyslného tunelu, nemohu ho ani ukazovat jiným…Místo toho, abychom se bavili o budoucnosti Evropské unie, o našem směřování v případě, že se Unie rozpadne a například Škoda Auto se stáhne do Německa za vzniku vlny nezaměstnaných, místo toho, abychom řešili, co s odporným režimem na Ukrajině, který mimo jiné posvětila právě Evropská unie – a jak nedopustit eskalaci vztahů s Ruskem, tu trapně řešíme toliko A. Babiše… Osobně odmítám hrát hru, kdy bych měl volit mezi padesáti odstíny pravice. Pravice jako pravice, to není volba pro mě – a obávám se, že už vůbec ne pro naši zemi. Tím, že ztrácím možnost skutečné svobodné volby, neboť má politická poptávka není podpořena adekvátní nabídkou, přicházím i o smysl své politické publikační činnosti. Nemá smysl omílat stále dokola, co je špatně. To už pomalu vidí i všichni slepí.“

 Máme-li reagovat na celosvětový vývoj a přežít, jsem přesvědčen, že potřebujeme silnou antisystémovou levici. Rozhodně si nemůžeme dovolit přešlapovat na místě někdy v devadesátých letech dvacátého století.

Setrvačnost není změnou…

V době zcela mimořádné

lidé chtějí zase,

ať tu stejná parta vládne

jako za Nečase.

Bohatým se příjem zvedne,

chudí ještě zchudnou,

Další kroky bezohledné

vroubí cestu bludnou.

Je poněkud krátkozraké

volit „Modrou šanci“,

která místo boje s drakem

vyzývá saň k tanci.

Jediné, nač všechny láká,

je vysněný „Západ“.

Budoucnost je všelijaká:

Světlá? Ani nápad.

Konečně už přiznejme si

pravdu zcela nahou,

že Fiala na nebesích

přijde všechny draho.

Jen on bude v sedmém nebi,

většina z nás v pekle.

Máme ještě zapotřebí

zakrývat se deklem?

Dojde k vlně propouštění.

Dojdou plyn i ropa.

Evropa se tuze změní,

dlouho hrob svůj kopá.

Už je velmi zaplavená,

vlny se dál valí.

Vysoká se platí cena:

S mozkem měknou svaly.

Nemít ani na topení,

když se blíží mrazy,

nikdo jiný neocení,

nežli sebevrazi.

Co mně na tom nejvíc vadí,

když mě nohy zebou?

Že nás do propasti mladí

volbou strhnou s sebou…

Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/setrvacnost-neni-zmenou....mp3.